Člověk bez minulosti - země bez budoucnosti

Žiji v nejbohatší části světa. Žiji v prostoru, kde již 70 let neproběhl válečný konflikt. Neznám případ, že by někdo v mém okolí zemřel hlady. Pravděpodobnost zemřít násilnou smrtí je neskutečně malá. Ze svého domu odcházím s   téměř stoprocentní jistotu, že se vrátím v pořádku zpět. Mohu zemřít při dopravní nehodě, mohu zemřít vlastní neopatrností ale s velkou pravděpodobností odejdu z tohoto světa přirozenou smrtí.

Kolem mne by měli být samí šťastní a spokojení lidé. Lidé, kteří hledají možnosti svého sebeuplatnění, lidé beze strachu a obav o svoji budoucnost. Vždyť se stačí podívat do Afriky nebo na Střední a Blízký východ. Stačí se podívat do továren v Indii nebo Číně, v Bangladéši nebo Vietnamu.

Přesto dnes a denně potkávám zamračené a nespokojené lidi stěžující si na svou "chudobu", mající strach z nemocí a ze smrti. Obviňující kdekoho z vlastních neúspěchů a požadující další státní podpory a pomoc. Státe, zařiď, ať mi někdo ohlídá mé děti, ať mi je někdo vychová a pořádně, postarej se o jejich dobré známky a tituly. Zařiď mi práci, kde dostanu hodně peněz. Že jsem v ní neuspěl a vyhodili mne, to je přece chyba státu, málo chrání své zaměstnance .... Doktore, zařiď ať jsem zdraví, zařiď ať nezemřu, od toho jsi přece tady ....

Co se s námi stalo? Proč již neumíme tvořit s perspektivou na desetiletí dopředu? Proč jsme vytěsnili ze života svoji smrtelnost? Proč jsme zatratily víru? Proč jsou dnes v Evropě desítky milionů nešťastných lidí zklamaných svým způsobem života? Proč se dnes vyrojilo tolik sekt, zázračných léčitelů, hledačů náboženství, pravdy, parapsychologie? Proč tolik lidí konvertuje k Islámu? A proč vlastně devastovali Evropu dvě šílené války a dvě nelidské ideologie? Kde děláme chybu?

Otázky bez jednoduchých odpovědí. Otázky, na které si musí každý odpovědět sám. Otázky, proti kterým lze postavit jedinou otázku. Proč tu jsem?

A řeším ji už od narození. Od okamžiku, kdy jsem si uvědomil sám sebe. Stále stejná opakující se otázka ale vždy obsáhlejší a komplexnější odpověď. A nedokázal bych si odpovědět, kdybych nepochopil, proč tu byli moji rodiče a jak se zapsali (a stále ještě zapisují) do příběhu tohoto světa. Jak se zapsali moji prarodiče a jak jejich rodiče. Co dělali, jak žili a co dokázali. A tak, jak jsem se seznamoval po svém s dějinami mé země, okolních zemí, světadílu a postupně i světa, tak jsem si odpovídal na jedinou otázku vedoucí k tisícům jiných. A čím jsem starší a čím více vím, tím jsem šťastnější, spokojenější a ztratil jsem strach o život. Přestal jsem bát čehokoliv mimo sebe. Sám sebe. V každém z nás je světlo i tma a je těžké je mít v harmonii. Pochopil jsem, že věda a víra se nevylučují, naopak, nemohou bez sebe existovat. Věda bez víry je nebezpečná a bezcitná. Víra bez vědy se zvrhne v dogma a vymývání mozků. Vždyť věda je rozum a víra je cit. Rozum bez citu se zvrhne v bezcitný stroj a cit bez rozumu vede jen k bolesti a sebe destrukci.

Řada lidí kolem mne nahradila víru ideologií, co jiného je fašismus, komunismus, multikulturalismus, ekologismus a já nevím co ještě.

Jiní strach ze smrti zakrývají hromaděním moci, další místo štěstí nakupují věci a milují zvířata více než svoje děti. Ale nevědí nic o své minulosti, o místě kde žijí, o historii svého města, svého regionu, své země. Neuvědomují si, že bez středověkého nevolníka s rádlem by dnes neměli mobilní telefon, auto či počítač. Nepochopí, že katedrálu v jejich městě začali stavět s vědomím, že jejího dokončení se dožijí děti jejich dětí. Nechápou, kolik slavných lidí věnovalo celý svůj život aby učinilo jediný objev, aby vytvořili jediné dílo a to vše s vědomím, že výsledků jejich práce přinesou plody až generacím po nich.

Naše civilizace vznikla jako produkt křesťanství. Křesťanství, které se nakonec uchytilo v Římské říši. Křesťanství, které přežilo pád Říma a pak i Konstantinopole. Křesťanství, které postupně ovládlo Evropu.

Evropu rozdrobenou na desítky a stovky království a knížectví. Evropu zmítanou stovkami drobných i větších vnitřních konfliktů. Evropu, která téměř podlehla náporu Osmanských vojsk. Muslimské armády se dostaly několikrát až před brány Vídně. Ovládali celý Balkán a prakticky kompletní Středomoří.

Na těchto základech vznikala moderní Euroamerická civilizace. Vznikala díky vůli našich předků přežít, bojovat o každý den svého života. Bojovat o úrodu na poli, Bojovat s nájezdníky, nemocemi, přírodními živly, strachem z neznáma, s vlastní smrtelností a krátkým životem. Bojovat o každý den svého štěstí. Žít na území, kde si konkuruje světská a církevní moc, žít na území kde se každou generaci střídají vládci a procházejí jejich vojska.

Jak je tedy možné, že právě tady a z tak rozervané a ubohé země jsme vzešli my? Co dokázali naši předci tak skvělého, že přežili a vytvořili civilizaci, jejíž principy úspěchu začal kopírovat zbytek světa? Proč Japonsko poté, co zrušilo svou izolacionistickou politiku a do detailu okopírovalo z naší civilizace vše co mohlo se stalo světovou velmocí? Jak je možné že souběžně s nárůstem průmyslu a vzdělanosti v Číně roste nebývalou měrou počet křesťanů v této zemi. Dnes jich tam je více, než v Evropě. V komunistické Číně budující ten nejtvrdší kapitalismus!

Naši předkové žili ve vysoce konkurenčním prostředí. Náboženství jež vyznávali nebylo neomezenou vládnoucí mocí. Křesťanská církev vždy bojovala se světskou mocí a vzájemně se obě moci udržovaly v rovnováze. Navíc křesťanství je v hledání boha v sobě samém. Boha nelze nadiktovat, je ho třeba poznat. Důležité nejsou vnější projevy ale vnitřní přesvědčení. Roztříštěná středověká Evropa konkurujících si správních celků vedla k neustálému zdokonalování a vylepšování ekonomiky, techniky a technologií. Vedla k nutnosti vzdělávat se a poznávat.

Dnes je kolem nás vidět snahu o stejnost, o průměrnost, o potlačení konkurence. Mužům se zakazuje býti muži a v ženách se ničí ženskost. Sociální systém zničil rodinu a zlikvidoval touhu mít děti. Ty děti, které se ještě rodí se státní byrokracie snaží "znásilnit" a ukrást vlastní rodině. Evropská civilizace likviduje své kořeny, zapomíná svou historii a zabíjí sama sebe. Centrum dalšího vývoje lidstva se přesunuje jinam, do Asie, která si osvojuje to úspěšné, co naši předkové dali světu a posunuje lidstvo dál.

Ptám se sám sebe, zda se s tím dá něco udělat. Vlastně se nechci smířit s tímto vývojem. Myslím, že nikdo nedokáže zabránit poklesu životní úrovně a rozkladu současného byrokratického systému Evropské unie. Ale je v našich silách kontrolovat proces rozkladu a urychlit vznik nové rovnováhy. Dokážeme udržet funkční a nezkorumpované bezpečnostní složky a justici?

Ke změně přitom stačí tak málo. Úctu k předkům z jejichž práce a z jejichž znalostí těžíme a sílu posunout tento svět o kousek dál, přidat mu něco ze sebe sama a udělat to pro všechny děti okolo nás které máme. Zdánlivě jednoduché ale tak těžké :-)